Často jsem na srazech tvrdila, že recenzní výtisky nechci, protože nestíhám číst knihy, co mám doma. A stále to platí. Jenže...
Jednou jsem byla s kamarády na pivu, a když jsem přišla domů, na FB jsem zahlédla, že Omega shání recenzenty. A jelikož alkohol dělá z lidí nadlidi, rozhodla jsem se jim napsat. A oni mi za pár dní napsali, že mě vybrali! Byla jsem šťastná (i když zpočátku jsem musela dlouze vzpomínat...oops)!
No, jenže dnes kniha dorazila a s ní i velké vystřízlivění. A stres.
A kdyby jen to. Nejvíc se bojím toho, abych knihu stihla přečíst a hlavně, abych napsala dobrou recenzi.
Vím, že hodně lidí to neřeší a nehroutí se z toho, prostě napíšou recenzi a je to. Jenže já teď cítím obrovskou zodpovědnost a chci mít svou recenzi perfektní, jenže to ona nebude.
Na druhou stranu to má velké plus! Doufám, že až recenzi odešlu (a spadne mi balvan ze srdce), někdo mi to zkritizuje, já se zhroutím, probrečím den, ale pak se z toho poučím a posune mě to dál. :-)
A jednou třeba budu se svými recenzemi spokojená alespoň na 90%, a pak přijde ten čas, kdy se budu na recenzní výtisky těšit.
A co vy a vaše první recenzní výtisky? Měli jste strach? Nebo jsem jediná? A co přišlo pak?