pondělí 24. března 2014

Dojem z knihy: Strom (Judy Pascoe)


Vydalo: Nakladatelství Jota, 2011

Anotace: Po smrti svého otce pojme desetiletá Simone přesvědčení, že jeho duch sídlí ve stromě u nich na dvoře. Když na něj vyleze, může si s tátou dokonce povídat. ze svého objevu má velkou radost a svěří se matce. Ta začne se zesnulým manželem komunikovat také, ovšem vědomí o jeho přítomnosti ji zcela paralyzuje.
Hlavní postavy vzrušujícího a emocemi nabitého románu se snaží vypořádat  s žalem a zároveň se učí, jak žít po tragédii, jež poznamenala jejich životy. Příběh o smrti a lásce vypráví desetiletá dívka. Z jedinečné perspektivy představuje život své rodiny a prosté události všedního dne se v něm mísí s fantastickými historkami.





Na knížku jsem se moc těšila, ale bohužel přišlo jen velké zklamání. Ačkoli je to knížka kratičká a čtivá. Ale ty postavy se mi zdály být poněkud nesympatické a jejich jednání nesrozumitelné.
Například Simonin tatínek, který trpěl srdeční vadou, stěhoval domy. Vážně někdo, kdo ví, že má srdeční vadu, dobrovolně dělá fyzicky náročnou práci? Obzvlášť pokud má čtyři děti? No dobrá, budiž mu odpuštěno. Ale poté, co se usadí v koruně stromu a nabádá Simone i její matku, že musí žít dál, dělá vše pro to, aby ony dál normálně žít nemohly. A navíc jim jako strom ničí dům (asi mi něco uteklo nebo otec tu rodinu ve skutečnosti nenáviděl).
A Simone, ačkoli se snažila působit mile a svatouškovsky, ve skutečnosti byla pěkná bréca. Zlá a sobecká. No dobře, možná mají malé holčičky trpící nedostatkem pozornosti nárok být zlé a sobecké. Ale taky jsou dosti nesympatické.
Jediné milé mi byly tetičky, které ale (bohužel) nezůstaly příliš dlouho.
Příběh je jednoduchý, vypráví o boji mezi stromem (a maminkou) s domem (a zdravým rozumem maminky). A ačkoli vždy přijede někdo, kdo říká, že ten strom se prostě musí porazit a že to onen dotyčný udělá i bez souhlasu matky, nakonec z toho každý vycouvne. Asi je lepší udělat z celé rodiny bezdomovce.
Já vím, že tam mělo být asi nějaké duševní rozpolcení, které prožívá maminka, ale pokud se tam vůbec vyskytlo, bylo povrchní a vůbec žádná emoce na mě neprosákla. Nic, s čím bych mohla soucítit, vžít se, za co bych mohla fandit.
Aby mého zklamání nebylo málo, zjistila jsem (jupí, jsem blesk), že Judy Pascoe je představitelka Camilly z Červeného trpaslíka. Camillu miluju ze všech postav v seriálu nejvíc, tak jsem nad knížkou ještě dumala, abych mohla zlepšit hodnocení. Ale čím víc jsem přemýšlela, tím víc mi to přišlo pitomé.
Ačkoli to normálně nedělám, knížka asi poputuje do jiných rukou.
Jsem zklamaná.
Ach jo...











2 komentáře:

  1. Tuhle knihu jsem před několika měsíci koupila ve slevě v Dobrovském. Ještě jsem se k ní nedostala - pořád se mi tu hromadí nové a nové knihy - ale často na ní s očekáváním koukám.

    Ovšem vypadá to, že to nebude úplně báječně lákavé dílko. No, snad se mi bude líbit víc, než Tobě, až se k ní jednou dostanu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já věřím, že se ti líbit bude. Možná kdybych to četla v létě, líp bych se dokázala vžít do atmosféry. Ale spoustu lidí si ji chválí. :-) možná jsem od ní očekávala moc. Ale čte se to opravdu hezky a rychle. :-)

      Vymazat

Každý komentář mě potěší. Odpovídám se zpožděním. Mějte strpení. <3