středa 12. listopadu 2014

Dojem z knihy: Kniha hřbitova (Neil Gaiman)


Malý Nikdo Owens je poté, co mu muž jménem Jack zavraždil rodinu, vychováván na opuštěném hřbitově místními duchy. Ti ho učí jak spoustu neobvyklých dovedností (například jak mizet či jak v lidech vyvolávat děs), tak i věci vcelku všední věci, jakou je třeba historie. Jednou ale bude muset opustit zdi a ochranu hřbitova, aby se seznámil i s vnějším světem. A muž jménem Jack na něj stále čeká...

Tohle byla má první kniha od Neila Gaimana a musím uznat, že jsem si nemohla vybrat lépe, jelikož Kniha hřbitova se k pochmurnému počasí a dušičkové době skvěle hodí.

Kniha nás provede přibližně 12 lety Nikova života. Každá kapitola nás provází jednou z neobyčejných událostí. A tak se člověk může chvilku bát, když Nik vstoupí do starobylé hrobky a poprvé potká stvoření jménem Sleer, pak zažije akční dobrodružství ve městě ghúlů, aby si nakonec zatančil tanec macabre (mimochodem tato kapitola ve mně zanechala největší dojem, jelikož byla opravdu kouzelná, něžná a velmi poetická).

Postupně se poznáváme se všemi obyvateli hřbitova, kteří jsou do jednoho milí a sympatičtí a ačkoli jsou rozdílného věku  a pocházejí z různých historických epoch, báječně spolu vycházejí a tvoří velmi zábavnou společnost. I přesto jsem si ale nejvíce oblíbila Sleera, který měl být možná děsivý, ale mně připomínal spíše malé roztomilé štěňátko. Ňuňu. <3

Konec byl možná trochu předvídatelný, ale musím přiznat, že jsem ho stejně obrečela. Hlavně proto, že mi bylo hrozně líto, že se musím rozloučit se všemi těmi báječnými postavami. Přála bych si, aby některé příběhy mohly pokračovat do nekonečna.

Trochu mě mrzí, že nebylo podrobněji vysvětleno, proč Jackové zabili Nikovi rodinu a proč chtěli zabít i jeho. A i přesto, že kniha byla místy psána stylem pro děti, mohu ji jako milé a dobrodružné počtení všem vřele doporučit.

Polaris, 2008. Přeložila Ladislava Vojtková. ISBN 978-80-7332-129-1. 304 stran













8 komentářů:

  1. Jůůůů, Hřbitůvek na mně kouká z poličky, tak se na něj po této recenzi budu ještě víc těšit :D

    OdpovědětVymazat
  2. Moje zamilovaná... a to jsem při čtení byla zdaleka starší než cílená věková skupina. Bylo to tak nějak celé milé a hezké i když, jak píšeš, předvídatelné :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já zjišťuju, že knihy pro cílovou skupinu 10+ jsou mi bližší než třeba YA (a to k ní mám věkově blíž) :-) Ale souhlasím, že to bylo opravdu milé. :-)

      Vymazat
  3. Hmmm Kingu neboj, už se k Tobě pomalu blížím! :)

    OdpovědětVymazat
  4. On se fakt jmenuje Nikdo? :) Zvláštní! :) Niel Gaiman je vlastně celkově zvláštní :D Zatím jsem četla jen Nikdykde a je to rozhodně jeden z těch autorů, na které člověk musí být zrovna v tom správné rozpoložení :)
    Pěkné :)
    Podívám se po ní :) Ale mám teď doma Oceán na konci uličky, tak nejdřív prubnu ten asi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oni ho tak pojmenují ti duchové, předtím se jmenoval jinak. Nikdykde mám doma, tak stačí se jen prolouskat knihami z knihovny, které jsou rezervované a vrhnu se na to. A jednou si od něj asi přečtu všechno :D

      Vymazat

Každý komentář mě potěší. Odpovídám se zpožděním. Mějte strpení. <3