sobota 9. srpna 2014

Dojem z knihy: Konec prokrastinace (Petr Ludwig)


Potřebujete se učit. Takže uklidíte stůl (a několikrát zkontrolujete, že na něm nejsou žádné drobky, které by vás mohly rozptylovat), nachystáte si papíry, tužky (a raději si je seřadíte podle barev, abyste je pak nemuseli hledat). Pak si sednete a...uvědomíte si, že byste měli jít vyvenčit psa (ať pak neotravuje, když budete v nejlepším). Po 4 hodinách se vrátíte z procházky (s polomrtvým psem, který je normálně zvyklý se jen vyčůrat před domem a jít zpátky) sednete si a "panebože, jak jsem ty tužky mohla řadit podle barev, když to musím mít podle velikosti?!" Přerovnáte tužky a dojdete si pro malou svačinku (procházka byla fyzicky náročná, takže si ji zasloužíte). Ale přece nebudete jíst u učení, že? Takže si k tomu pustíte svůj oblíbený seriál (ale fakt jen jeden díl!). Po skončení série zjistíte, že už jste strašně unavení a to byste se stejně nic nenaučili. Takže na ráno si nařídíte budík a hned od rána se určitě budete učit. Pokud zrovna pes nebude zase něco potřebovat...



Poznáváte se? Pak jste s největší pravděpodobností prokrastinátor. Pokud se rozhodnete, že s tím chcete něco dělat, sáhněte po knize Konec prokrastinace. Je totiž úžasná! Srozumitelná, čtivá, vtipná, s obrázky, které vám po znovuotevření jednoduše připomenou např. to, že pokud vystoupíte ze své komfortní zóny, můžete se stát hrdinou (a kdo by jím nechtěl být, že). :-)


Většinu z uvedených věcí už jste pravděpodobně "někde slyšeli", ale zde máte vše hezky pohromadě (a možná se dozvíte, že některé věci můžete dělat lépe). Navíc kapitoly i "pomocné nástroje" jsou řazeny logicky. Doporučuji žádný krok nevynechat (myslela jsem si, že bez osobní vize se zatím obejdu, ale pak jsem zjistila, že bez dlouhodobější vize jsou mé úkoly, které si píšu na každý den, jen blbosti, které mě nikam neposouvají)!

Jestli přestanete prokrastinovat, stejně nakonec závisí jen na vás. Mně osobně kniha pomohla. Sice ještě stále prokrastinuji, ale díky svému buzer-lístku už alespoň můžu říci, že se s tím snažím bojovat (občas úspěšněji, občas méně). Ale když to jeden den nezvládnu, začnu další den od znova s tvrdohlavostí sobě vlastní. A jednou tu mrchu porazím, uvidíte. ;-)

Vydal Jan Melvil Publishing, 2013. ISBN 978-80-87270-51-6. 272 stran.


4 komentáře:

  1. Hezky řečeno, taky se mi kniha líbila, je hlavně graficky pěkně vyvedená :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Knížku jsem přečetla a od té doby jsem ji asi dva měsíce neviděla, protože si ji půjčila kamarádka :D Buzerlístek i všechno ostatní mi vydrželo zhruba na týden, takže až mi ji vrátí, rozhodně si ji budu muset znova důkladně prolistovat. Stejně bych ale řekla, že když někdo prokrastinuje, podobné knížky mu nepomůžou. Já jsem si z ní odnesla jednen hodně důležitý poznatek - měla bych víc pít pomerančový džus :D Celkově se mi ale knížka líbila a obdivuju tě za tuhle recenzi, já zaboha nemohla vymyslet, co bych do ní psala :D Hezký článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že už taky začínám lenivět. :-D Ale stále si myslím, že mi pomáhá. :-) A odnést si z knihy o prokrastinaci to, že máš pít víc džusu je fakt vtipný :D Mně se kupodivu tahle recenze psala snáz než ostatní. S některýma nemůžu za boha pohnout. :-/

      Vymazat

Každý komentář mě potěší. Odpovídám se zpožděním. Mějte strpení. <3