úterý 16. září 2014

Dojem z knihy: Lék na smutek (Táňa Keleová-Vasilková)

Anotace: Na Mariku, gynekoložku a porodní lékařku, se valí jedna pohroma za druhou. Manžel jí umírá na rakovinu a krátce nato ztratí i svého jediného, třiadvacetiletého syna, u něhož náhle propukla dědičná choroba jater. Maričin život pozbyl smysl, přišla o poslání manželky i matky. Utápí se v žalu, obklopuje ji samota a naprostá beznaděj. Existuje vůbec ještě něco, co by ji mohlo vytrhnout ze zničující letargie? Ale život má pro každého z nás v záloze nová a nová překvapení…

Ta anotace zní smutně, že? Hlavní hrdinka přijde během krátké doby o své dva nejbližší lidi, koho by se to nedotklo...

Takže jsem si před čtením přichystala krabici kapesníčků a pustila jsem se do čtení. A říkejte mi klidně bezcitná zrůdo, ale úmrtí Maričina syna ani manžela se mě vůbec nedotklo. Fakt! Ani trochu. Prostě BUM! BUM! a končíš (delfíne)!

K manželovi ani k synovi si totiž nestačíte vytvořit vůbec žádný vztah. Sice chápu, že pro Mariku to bylo velmi bolestné, ale bohužel nám autorka nedopřála prostor, abychom tu bolest mohli sdílet s ní.

Druhá část už je psána stylem, díky němuž je Táňa Keleová-Vasilková tak populární. Můžete se blíže seznámit se všemi postavami a prožívat s nimi radosti i strasti.

Nejsem zrovna cílovou čtenářkou této knihy. Ale jako čtivou a oddechovou knihu na jedno odpoledne bych ji klidně doporučila.

Noxi, 2014. 978-80-8111-202-7. 232 stran. 

DOPORUČUJE 6 Z 10 JEDNOROŽKYŇ



2 komentáře:

  1. Tohle by asi ani pro mě nebylo to pravé ořechové :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi ne, spíš si myslím, že je to pro starší ženy. :-)

      Vymazat

Každý komentář mě potěší. Odpovídám se zpožděním. Mějte strpení. <3