Dojem z knihy: Zlodějka knih (Markus Zusak)

Četli jste Zlodějku knih? Ne? Tak to napravte. Rychle! Teď! Protože jestli mě dokázal nějaký příběh za poslední dobu posadit na zadek, tak to byl právě tento. Dvakrát!
Klidně se přiznám, že jsem knihu původně ani číst nechtěla. Říkala jsem si, že film bude stačit. Ale ten film je tak skvělý, že mě donutil jít do knihovny a půjčit si i knihu. A víte, jak to dopadlo?

TA KNIHA JE JEŠTĚ BÁJEČNĚJŠÍ! 
ÚŽASNĚJŠÍ! 
SMRŤOUCNĚ KRÁSNĚJŠÍ!

A to i přesto, že film má Geoffreyho Rushe! Pokud jste to ještě nepochopili, tak jsem fakt nadšená. Teď už ke knize. Článek plný nadšených výkřiků vás totiž asi moc nenaláká, i když vypovědět může mnohé.


Kniha vypráví o Liesel, která se během druhé světové války dostane do pěstounské rodiny Hanse a Rosy Hubermannových. Liesel zpočátku nikam nezapadá. Děti ve škole se jí smějí, protože neumí číst. A její nová matka je přísná a milé slovo od ní neuslyšíte. Naštěstí má Liesel oporu ve svém kamarádovi Rudym a náhradním tatínkovi, se kterým se tajně v noci učí číst. A postupně její vášeň pro knihy naroste tak, že je kvůli nim ochotná i krást.
Navíc se jednoho dne u Hubermannovic dveří objeví židovský chlapec Max, který je žádá o pomoc...

Kniha je psána velice poutavým stylem a často zde jsou tučně zvýrazněny některé poznámky Smrti. Zpočátku mě to rušilo, ale pak jsem si zvykla, začalo se mi to dokonce líbit a knize to přidalo na autentičnosti. Když jsem knihu dočítala, musela jsem si připomenout, že to byl jen příběh. Že Smrt tuhle knihu nenapsala. Fakt ne!(?)!

První velké plus - příběh vypráví Smrt. A já si ji naprosto zamilovala. Nikdy bych tomu nevěřila, ale zde je popsána jako něžná bytost, chudinka, která si ani nemůže vzít dovolenou. A já jsem se jí najednou přestala bát. Protože chci věřit, že až jednou přijde můj čas, ona přijde, vezme mě lehce do náručí a společně odletíme. Jako to bylo v této knize.

Druhé velké plus - Smrt si nedělá servítky s tím, že by držela v tajnosti něco, co by "mělo" zůstat jako překvapení na konec. Prozradí vám osudy některých hrdinů už v půlce knihy. Sice mě to lehce šokovalo, na druhou stranu mi to ušetřilo spoustu slz. A celkově se mi líbí ta myšlenka "proč bych vám to nepověděla už teď?".

Třetí velké plus - Liesel a její přístup ke knihám. Miluje je. A považuje je za to nejcennější co má. A kterého knihofila by takový přístup nenadchnul, že? Protože víte co? Zlato vás neutěší, pokud sedíte v krytu a máte strach.

Důvody, proč si knihu musíte přečíst:
1. Příběh je krásný (úplně jsem zapomněla, že ho znám a okouzlil mě (dokonce ještě víc) i na podruhé).
2. Přestanete se bát smrti.
3. Naučíte se pár německých nadávek. :-)
4. Zamilujete se.

Je to jedna z těch knih, u kterých jsem si říkala, že bych neměla číst tak rychle, že bych si ji měla šetřit. Alespoň ještě chvilku. Chviličku. Jenže to nešlo. Musela jsem číst dál a dál. I když jsem věděla, co se stane, jak to dopadne. Kniha mě pohltila. A nepustila. A já ji chci číst. Už zase...

Vydalo Argo, 2009.